Entlebušský salašnický pes - o plemeni

(Entlebucher Sennenhund)

FCI II/47, zkratka ESP, původ Švýcarsko

POUŽITÍ: Honicí, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Entlebušský pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem "Entlibucherhund" pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellerský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu. Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.
CELKOVÝ VZHLED: Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10.
Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
HLAVA: V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá, suchá. Podélné osy tlamy a mozkovny jsou víceméně paralelní.
MOZKOVNA:
Lebka: Dost plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená.
Stop: Málo vyvinutý.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků.
Tlama: Silná, dobře modelovaná, od čela a lící zřetelně odsazená, stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá; trochu kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hřbet nosu rovný.
Pysky: Málo vyvinuté, těsně přiléhající k čelisti; okraj pysků černě pigmentovaný.
Čelisti / zuby: Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus. Klešťový skus se toleruje. Chybění 1-2 P1 se toleruje. Na chybějící M3 se nebere zřetel.
Líce: Málo vyvinuté.
Oči: Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz živý, přátelský, pozorný. Oční víčka dobře přiléhající; okraje víček černě pigmentované.
Uši: Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.
KRK: Středně dlouhý, silný, suchý, plynule přecházející do trupu.
TRUP: Silný, lehce obdélníkový.
Hřbet: Rovný, pevný a široký; poměrně dlouhý.
Bedra: Silná, ohebná, ne příliš krátká.
Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu.Spodní linie z profilu a břicho málo vtažené.
OCAS: Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas. Anebo vrozené zkrácení ocasu. Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINA: Silně osvalená, ale ne příliš těžká; není postavena ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem.
Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající.
Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel s lopatkou zhruba 100 až 120°.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché.
Nadprstí: Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí; při pohledu ze strany jen velmi mírný úhel; poměrně krátké.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné.
Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel. Stehna široká a silná.
Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché.
Hlezno: Silné, poměrně hluboko posazené, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Poměrně krátké, robustní, svisle postavené a v obou pohledech rovnoběžné. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
TLAPY: Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.
CHODY: Prostorný, uvolněný a lehce plynulý průběh pohybu se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
OSRSTĚNÍ
SRST: Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada hustá. Lehce zvlněná srst na kohoutku a / nebo hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.
BARVA A ODZNAKY: Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou.
Podsada: tmavě šedá až hnědavá.
Bílé odznaky:
- Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
- Bílá od brady přes hrdlo bez přerušená až na hruď.
- Bílá na všech čtyřech tlapách.
- U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička.
Nežádoucí ale tolerované zbarvení: malá bílá skvrna na šíji (ne větší než zhruba půlka dlaně).
VELIKOST - Kohoutková výška:
Psi:     44 - 50 cm, tolerance do 52 cm
Feny:  42 - 48 cm, tolerance do 50 cm
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
- Chybějící pohlavní výraz.
- Silné odchylky od ideálních proporcí.
- Příliš hrubé nebo příliš jemné kosti.
- Nedostatečné osvalení.
- Kulatá mozkovna.
- Silně vyjádřený stop.
- Krátká, příliš dlouhá nebo špičatá tlama; hřbet nosu jiný než rovný.
- Lehký předkus.
- Chybějící zuby kromě dvou 1. třeňových zubů.
- Oči příliš světlé, příliš hluboko usazené nebo vystupující.
- Nedostatečně uzavřená víčka.
- Uši příliš hluboko nasazené, příliš malé nebo příliš špičaté, nesené odstávající; složené ucho.
- Hřbet příliš krátký, spáditý nebo kapří hřbet.
- Záď přestavěná nebo silně spadající.
- Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí.
- Zalomený ocas, ocas nesený nad hřbetem.
- Strmé zaúhlení hrudních končetin.
- Vytočené nebo křivé přední běhy.
- Měkká nebo prošlápnutá zápěstí.
- Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin; sbíhavý postoj.
- Tlapy podlouhlé, málo klenuté prsty.
- Chody krátké, strnulý pohyb, sbíhavý, křížící se pohyb.
- Chyby kresby srsti:
     - Přerušená lysina.
     - Bílá skvrna na šíji větší než zhruba půlka dlaně.
     - Bílá dosahující zřetelně nad zánártí (holinky).
     - Bílá není na všech čtyřech tlapách.
     - Průběžný bílý obojek (vážná vada).
     - Rozdělená bílá na hrudi (vážná vada).
     - Hrudní končetiny: chybějící rezavě červená mezi bílou a černou (vážná vada).
     - Chybějící bílá kresba na hlava, hlava zcela černá (velmi vážná vada).
- Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Bojácnost, agresivita.
- Podkus, výrazný předkus, zkřížený skus.
- Entropium, ektropium.
- Žluté dravčí oko, skleněné oko, modré oči.
- Zatočený ocas.
- Příliš dlouhá, jemná srst; chybějící podsada.
- Chybějící trojbarevné zbarvení.
- Základní barva jiná než černá.
- Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci.

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.

Entlebušský salašnický pes

CHARAKTERISTIKA
Původně mimo jiné honácký pes, dnes hlídací pes, vhodný do rodiny.

VÝŠKA
Psi měří v kohoutku 44 až 50 cm, feny 42 až 48 cm. Výkyvy o 2 cm nahoru jsou přípustné.

SRST
Srst je krátká, s hustou podsadou. Srst je černá, s bílými a rezavohnědými, případně žlutými odznaky, které oddělují černě a bíle zbarvenou srst.

 PÉČE
Uvolněnou  podsadu musíte v období línání vyčesat dřevěným hřebenem s řadou dvojitých kovových zubů. Mimo toto období nevyžaduje srst mnoho péče.

POVAHA
Živý, temperamentní, vyrovnaný, odvážný, nepodplatitelný, dobrý hlídač, čilý, inteligentní a učenlivý.

 VÝCHOVA
Entlebušský salašnický pes reaguje nejlépe na vyrovnanou a láskyplnou výchovu. Jeho pán musí mít pevnou ruku a být vždy důsledný. Využijte období zespolečenšťování co nejlépe, aby tento pes, který se velmi rychle učí, získal co nejvíce pozitivních zkušeností s ostatními zvířaty, lidmi a situacemi. Toto plemeno nepatří do boudy, rádo je však venku se svým pánem.

 SPOLEČENSKÁ  CHARAKTERISTIKA
U tohoto psa je rodina na prvním místě. Toto je navíc vlastnost, kterou mají všichni švýcarští salašničtí psi společnou. Entlebušský salašnický pes vás varuje, jestliže se něco děje. Vůči cizím lidem se často chovají vyčkávavě a určitě je ohlásí. Většina z nich vychází dobře s dětmi a nemají problémy ani při kontaktu s dobytkem a dalšími domácími zvířaty.

 POHYB
Tito salašničtí psi potřebují mnoho pohybu a činností. Nikdy si nemyslete, že se vám váš pes přizpůsobí. Je náladový a nejistý, odsoudíte-li jej k třem krátkým pocházkám za den. Tito psi jsou vázáni na svůj pozemek, a proto neutíkají. Psi tohoto plemena jsou vhodní pro sporty, jako např. fly-ball nebo cviky obratnosti.

Entlebušský salašnický pes
.pochází ze švýcarského kantonu Luzern, z údolí řeky Emme a Entle. Celá krijina se nazývá Entlebuch a podle toho dostal tento menší zástupce švýcarských salašnických psů své jméno. Je to starobylé plemeno, jehož kořeny údajně sahají až do římské doby, ale prošlechtěn byl kolem roku 1889. Poprvé byl vystaven roku 1919 a jeho klub vznikl v roce 1926. Tento salašnický pes sloužil k pasení krav a ovcí, ale byl to všestranný selský psík, mimo jiné výborný hlídač. Při pohánění dobytka používal techniku pataře. Ze čtyř švýcarských salašnických plemen je nejmenší a vyznačuje se zakrnělým ocasem. Je to velmi přizpůsobivé zvíře, ale ve městě nemůže využívat svou pohyblivost, inteligenci a živost. Má-li dlouhou chvíli, může ničit zařízení bytu. Jinak je to velmi učenlivý, společenský psík, který dobře vychází s dětmi a dovede je zaujmout komickými kousky. Zůstal i dobrým hlídačem a při včasné a důsledné výchově nepůsobí potíže v žádném prostředí. Člověku se podřizuje ochotně. Přes všechny své dobré vlastnosti je k vidění zřídka, je mnohem méně oblíben než ostatní salašničtí psi, především dlouhosrstý bernský salašnický pes. Pro své malé rozměry, dobrou povahu a inteligenci by si zasloužil většího rozšíření, zejména na venkově.

Výška: 40-50 cm

Hmotnost: 25-30 kg

Srst:: krátká, hustá, přiléhavá, tvrdá a lesklá

Zbarvení: s pálením nad očima, na tvářích, na pleci, na bězích, s pravidelnou bílou kresbou na hlavě, krku, hrudi a tlapkách

Časté nemoci: žádné

Vhodný pro začátečníky

Tvorba www stranek pro chovatele, foceni psu